V Praze byli živě výteční. Možná proto mi to nedá a několika řádky se musím podělit o dojmy z nové desky této bandy, která nepřestává chrlit angažované písničky. Ano, písničky. Akordový melodický hardcore se u STICK TO YOUR GUNS silně míchá s punk-rockem (a nebojím se říci i s neo-punkem) s důrazem na refrény, které jsou v rámci žánru možná až moc chytlavé. Krom řvaných vokálů se hojně využívá klišovitých punkem nacucaných „óóóó óó“ nebo „ááá áá“ sborů v pozadí, melodických linek, jež se houpají na pár tónech, nebo hesel, co si s kapelou může spolehlivě zařvat celý sál. Tlačí se na písničkovost i na to, aby skladby dobře fungovaly živě. Kytaristé mají čich na to najít silné nápady, které se o vaše ucho neušoupají při prvních deseti karambolech.

„Na rozdíl od ostatních jim věřím to, co dělají.“

Je zástup kapel, který hraje něco podobného. STICK TO YOUR GUNS si mě získali hlavně tím, že jim věřím to, co dělají. Je na nich vidět, že oni tomu věří také.

Nejměkčí, a jak jsem se na koncertě přesvědčil, živě také nefunkčnější, je z celé nahrávky „Diamond“ jednoduchá vyřvávačka „We Still Believe“ (na albu je i v akustické verzi), ale rozhodně se nejedná o skladbu typickou pro tuhle kapelu. Mnohem typičtější je druhá klipovka „Against Them All“, která má jedinou velkou vadu, a sice dorovnání melodického zpěvu přes „autotune“ efekt. Podobných nedostatků na kráse je však málo. STICK TO YOUR GUNS pro mě stále představují autentickou hardcoreovou sebranku, která ve své práci dává přednost líbivější melodice. Z dané kategorie kapel jednoznačně jedna z nejlepších.